Jedná se o takový typ tlaku, který se má kůň naučit snášet a ignorovat. Do této kategorie zahrnujeme například výstroj, čištění nebo nošení jezdce na svém hřbetu. Otázkou je, jak můžeme koni pomoci rozlišit, že právě teď chceme, aby tento konkrétní tlak ignoroval.
Představte si tento tlak jako zvuk, který slyšíte při středeční zkoušce sirén; je stálý, neměnný a po chvíli ho přestanete vnímat, obyčejně hned potom, když si řeknete “a jo, první středa v měsíci…”. Druhé přirovnání byl přístroj v nemocnici při zástavě srdce, ale to by někdo mohl pokládat za lehce morbidní. A taky by ho šlo asi těžko ignorovat.
Jedna z metod je například desenzitivace, používaná často v horsemanshipu. V kostce to znamená, že vezmete předmět, na který chcete koně uvyknout a opakovaně ho koni ukazujete a poté ho odebíráte, dokud se kůň nepřestane bát. Tento postup může mít katastrofální důsledky, pokud přesně nevíte, co děláte. Pojďme tomuto stále působícímu tlaku tedy říkat uvykání.
Metod “jak” najdete na internetu spousty, pojďme se tedy podívat proč. Proč kůň vybuchl při prvním kroku po nasedlání, když předtím v klidu stál?
Zamrznutí – instinktivní chování koně, který nemůže ze stresové situace utéci. Stejně jako dítě, které si při křiku rodiče zakryje uši, kůň zůstane stát, nedejte se ale zmást, jde o časovanou bombu.
Naučená bezmoc – svým způsobem je velmi podobná zamrznutí, kůň se již vzdal veškeré snahy se nepříjemného působení zbavit. Krom faktu, že jde o morálně pochybný postup, je naučená bezmoc podobně zrádná, protože kůň může vydržet mlčet roky, než přijde ona velká exploze. Obyčejně už poté není možné s koněm dál pracovat dříve používanými metodami, protože už doslova bojuje o život.
Nepadnoucí či poškozená výstroj, akutní či chronické zranění – především pokud obvykle mírný kůň začne zdánlivě bezdůvodně “zlobit”, je to to první, na co se dnes dívám. Například můj hřebec, Étienne, při obsedaní shazoval jezdce téměř ihned po nasednutí, přičemž to byl jinak velmi ochotný, milý a poslušný kůň. Měl jsem v té době velké štěstí, že mi bylo mnohem zkušenější chovatelkou doporučeno, abych si vyměnil podbřišník z kombinace guma na jedné straně a pevný na druhé na čistě pevný. A bylo po problému.
Celkový zdravotní stav koně je třeba neustále monitorovat, protože stejně jako u lidí je i u koní psychika velmi provázaná se zdravím.
Welfare – pokud neuspokojíme základní potřeby koně, můžeme očekávat problémy. Nejčastějším příkladem je kůň, který je zavřený krom práce neustále v boxe. Každý dnes ví, jak špatně to je, existují na to mnohé studie a starý dobrý selský rozum. Takové nebohé zvíře pak může abnormálními reakcemi na podněty venku upouštět nastřádanou energii, kterou nemá jak jinak “upustit”.
Nastřádání stresu – jako papiňák, kůň si postupně v sobě během práce “sbírá” stres, v momentu, kdy je tohoto stresu příliš, přijde exploze. Snad bych to ani nemusel zmiňovat, ale… každý kůň je individualita. Co snese jeden, nesnese druhý a co snese ten váš jeden den, nemusí snést druhý den.
Ignorování varovných signálů od koně – vždy sledujte celkový výraz koně. Známky uvolnění jsou:
– Zívání
– Pokrčená zadní noha
– Pomalé mrkání
– Velké vydechnutí
– Snížení hlavy
Rád ve své praxi sleduji, jak vysoko má kůň hlavu, když se pohybuje v klidu krokem po výběhu, nerušen ničím a nikým. Tam si zjistím a zapíšu do paměti, jak vypadá v klidu a do takového stavu pak čekám, až se vrátí. Teprve po takovémto “restartu” mohu pokračovat. Tento “restart” je vědecky známý jako přechod ze sympatického nervového systému do parasympatického nervového systému.
Opět… nenechte se zmást. Dříve jsem chápal tyto gesta jako signál, že mohu pokračovat, protože už “restart” proběhl. Dnes to vidím tak, že kůň se nepohybuje z nuly na sto a zpět během lusknutí prstů, ale spíše postupně padá či stoupá po jeho stupnici. Na mně je, abych se naučil odhadnout, kde na této stupnici právě je a podle toho se dál rozhodnul, co musím dělat.
Bohužel smutnou pravdou je, že se můžete dívat na stovky hodin desenzitivace a budete si myslet, že už víte, jak na to, jen aby vám kůň v první lekci vyskočil z kruhovky. Budete dělat chyby, občas to neodhadnete, občas se k tomu přidají okolní podmínky nebo vaše předpokládání (ten kůň je přece neprůstřelný, řekl pět vteřin předtím, než spadl). Mějte trpělivost nejen se svým koněm, ale také se sebou. Uvykání vypadá na instruktážních videích jednoduše, ale skutečně snadné není a je v něm potřeba značná dávka empatie ke všem zúčastněným.
A jak to dnes dělám já?
Svůj systém jsem si našel po zhruba osmi letech práce a nehodlám tvrdit, že je finální. Stále se učím.
Kůň vchází do lekce rovnou z ohrady, nikde ho nehoním, neodkápávájí mi z něj galony potu, pokud je ten den opravdu nabitý energií, jdu s ním třeba na procházku nebo to jednoduše nechám na jindy. Vždy se snažím, abych to koni co nejvíce ulehčil a připravil mu půdu pro úspěch, ne selhání.
Předmět, na který koně uvykám, si položím do volného prostoru. S ohledem na vrozenou tendenci koně respektuji, že potřebuje k objektu dojít ve zvolna se zmenšující spirále a své tělo zprvu stavím mezi něj a nový objekt.
Nic koni nedodá víc sebevědomí, než když ví, že stihne utéct, zatímco vás bude to sedlo žrát za živa.
Dbám především sám na sebe, musím být uvolněný, procházím si v mysli své svaly a povoluji je. Nesmíte zadržovat dech! Aby jste tomu předešli, vlídně na koně mluvte a sledujte, kde už končí jeho komfortní zóna, kterou budete opatrně posouvat.
Přistupujte k ní jako k semaforu; chcete se dostat ze zelené do žluté a zase zpátky. Červenou nechcete, to už kůň opustil město, nebo přinejmenším vás a aktuálně panikaří a táhne Vás pryč.
Jakmile se začne zvedat hlava, zase si spirálu zvětším, obyčejně to trvá jen pár chvil a jsem u objektu. Kůň si ho prohlédne, zlom většinou nastane v okamžiku, kdy se ho dotkne.
Abych si ověřil, že objekt a kůň jsou teď už kamarádi, začnu s objektem hýbat, pokud jde všechno dobře, vezmu ho do ruky a nesu před sebou.
Vždy před sebou, aby opět bylo mé tělo mezi objektem a koněm. Pokud má kůň stále strach, právě v pohybu se to ukáže nejlépe, jelikož nemůže zamrznout. Také tím využiji již zmíněné instinktivní chování; následování objektu pohybujícího se směrem od koně. Nespěchám, nekoukám na hodinky, nijak proces neurychluji. Až to bude, tak to bude. A ne dříve.
Z bezpečnostních důvodů používám delší vodítko na horsemanship nebo krátkou lonž. Nepoužívám rukavice z jednoho prostého důvodů; pokud pracuji správně, nepotřebuji je. Pokud ne, tak jsem si zřejmě ty spálené ruce zasloužil. Uvykejte koně na nové věci v uzavřeném prostoru. I mistr tesař někdy utne a kůň se může vytrhnout i těm nejlepším v oboru, protože i mistr tesař je jenom člověk.
Tuto kapitolu bych uzavřel tím, že chci ještě jednou apelovat na ověření si “neprůstřelnosti” koně v pohybu, tedy když objekt nesete a kůň Vás následuje. Mockrát se mi stalo, že můj hřebec vypadal, že je se vším v pohodě, aby mi o chvíli později celá situace bouchla pod rukama. Zamrznutí je velmi ošemetná a částá událost během uvykání.
Mockrát Vám děkuji za pozornost a uvidímě se v neděli =)
– Alex