Abych Vám mladého pána trochu představil… celým jménem je znám jako Magellan af Isengard, hřebec Original Knabstruppera narozen 7.9. 2021 v malém rodinném chovu kousek za Vídní v Rakousku. Pro rodokmenomily Panther aus der schützenden Hand x Maella af lille Hav (Tudor af lille Hav), z otcovy strany je známý především hřebec Stjerneprinsen af Vejrup KNN 74. Princ byl první vlastní kůň Benta Branderupa, se kterým absolvoval mnoho show po celém Německu.
Koupil jsem ho, když mu bylo tři čtvrtě roku poté, co jsem musel nechat z neřešitelných zdravotních potíží uspat svého druhého hřebce, Žížu. Už tenkrát jsem věděl, že díra po něm se nedá jednoduše “zaplácnout” jiným koněm a byl to i jeden z důvodů, proč jsem si nevybral dalšího Araba; s Žížou se už nikdy žádný nebude moct rovnat.
Magellito má od své chovatelky položený nejlepší základ, jaký dle mého názoru může hříbě mít, doposud jsem s ním akorát chodil na procházky do lesa s druhým hříbětem, nicméně jelikož mu v září byly dva roky, řekl jsem si, že už můžeme začít s pětiminutovkami =)
Jelikož jsem v týdnu pohovořil o teorii uvykání, řekl jsem si, že by nebylo od věci demonstrovat tuto techniku. A chyby, které člověk může udělat, protože samozřejmě, že se nějaká ta chybička vloudila!
UVYKÁNÍ
Na krátkém videu můžete vidět Magellanovu první oficiální lekci bez druhého koně a s nějakým vyšším cílem, než pouhé “dostat se z bodu A do bodu B”. Vytáhl jsem ho z výběhu od jeho parťáka, který je cca 40m za námi, po levé straně kamery jsou další tři koně, na které během lekce vidí. Jelikož je tam zařazený jeden nový, můžete vidět, že se o ně velmi zajímá a to je v pořádku. Neočekávám, že bude hned v první lekci dávat absolutní pozor, bude stát v lajně a tak podobně.
To postupně všechno přijde, je to velmi šikovný a mírný hřebec.
Vybral jsem si pro tuto lekci svůj osvědčený slunečník, většinou ho rovnou roztáhnu, ale pro tentokrát jsem si to odpustil, protože chvílemi foukal pěkně vítr a úplně nechcete, aby Vám ty propriety hned v první lekci běžely naproti, že. Stájová ohlávka je pro mně v tomto případě jasná volba a to hned z několika důvodů; provazovka při uvykání, kdy kůň může popoběhnout, uskočit či jinak afektovaně zareagovat, způsobí velký tlak na nos koně, nemluvě o tom, kdyby se mi vytrhl a utekl. Pokud kůň nemá sklony k opírání se do ohlávky, tak jí zpravidla nepoužívám, maximálně na procházky ven. Dlouhé vodítko držím tak, abych mohl stočené kruhy rychle uvolnit a případně je zase posbírat aniž bych se do něj zamotal.
Uvedu tu nyní několik bodů, které stojí za pozornost. Pokud si video rozkliknete přímo na YouTube, budete moci používat časové záložky, které jsem dal do popisu.
– Přícházíme k objetku (0:00)
A chyba se vloudila hned na začátku. Magellan je zvyklý na různé předměty a málokdy ho něco poleká, proto když se jal k slunečníku sám tak vyrazit, nechal jsem ho. Jenže on nešel k slunečníku, ale ke koním, slunečníku si nevšiml… a pak si ho všiml, jak vidíte.
Co mě vedlo k (chybnému) předpokládání?
– Magellan chodil se svou matkou, svou sestrou a druhým hříbětem na společné vyjížďky do terénu
– Nemá tendenci se plašit nebo lekat na procházkách
– Do hangeru nastoupí sám během minuty
– Po příjezdu na nové místo sice kouká, ale je snadno ovladatelný
– I když se bojí, nekope ani nejde přes člověka
– Pozitivní vztah k lidem a nulové negativní zkušenosti co se vložené důvěry v člověka týče
Poznámka pro mně je tedy v této chvíli nepředpokládat, což je moje častá chyba. Nechci tuto část vystřihávat, protože je to součást učení se, i vy uděláte tu a tam nějakou botu, tak to je a je to v pořádku. Důležité je, že má Magellan dostatek volného prostoru, necítí se klaustrofobicky. Co jsem si měl v této chvíli uvědomit je fakt, že Magellan má tento prostor velmi dobře zmapovaný a ví přesně, kde co je. I mnohem menší změna v naučeném prostředí tudíž vzbudí reakci. Je velmi pravděpodobné, že by na slunečník vůbec nereagoval, kdyby byl například postavený vedle popelnic na procházce.
– Strach (0:11)
Tady už jednám s vyplašeným zvířetem ve žluté na semaforu. Pokud mi kůň takhle odskočí, nedržím ho silou zpátky, ani si nenechám vodítko jen tak proklouznout, aby do něj kůň na konci “naboural”. Snažím se ho držet v dlani tak, aby kůň cítil lehký odpor během jeho vytahování a v okamžiku, kdy se na mi otočí, musím hned povolit. V téhle situaci mi velmi pomáhá fakt, že Magellan nekope a jeho chovatelka ho správně naučila, aby na tlak ohlávky reagoval povolením, přičemž to je něco, s čím má dnes problém spousta dospělých koní. Pokud bych tam zůstal vahou ruky viset, nedej bůh tahal k sobě, naložím na už tak vystresovaného koně další stres způsobený tlakem, kterému se kvůli strachu z přiblížení k objektu nemůže v této chvíli podvolit a situace se dostane velmi rychle mimo kontrolu. Zkrátka bych do donutil k neposlušnosti. Mít lehce prověšené vodítko a pohotovou ruku, která ho rychle zkrátí či naopak prodlouží je v tomto cvičení nutnost.
V této ošemetné fázi věnuji pozornost tomu, aby měl kůň dostatek prostoru být na začátku své “žluté” oblasti (viz další obrázek), kde je sice objektem stimulovaný, ale ne do té míry, aby panikařil.
Chodím tedy dle plánu v oblouku, na vnitřní straně u objektu, koně k sobě netahám, nijak ho nenutím jít k objektu, veškerou rozhodovací moc má v této chvíli on, já jsem pasivní. Tuto roli mi hodně pomohla pochopit situace z psychoterapie; pacienta terapeut k ničemu nenutí, nepopadne ho za flígr a nehodí do místnosti plné tarantulí, když má ten chudák arachnofobii. Ani ho nevezme na vodítko a nehází mu tarantuli opakovaně na záda, když ten chudák v panice utíká kolem něj dokola a snaží se před ní utéct. Terapeut si ho vyslechne, možná něco navrhne, ale ani s ním nejde domů a nedrží ho v noci za ruku. Je tam, nemíchá do tohoto už tak velkého koktejlu emocí ještě ty své a pomůže svému pacientovi s jakýmsi ukotvením. Redukuje emoce.
Tak to přinejmenším vnímám já, berte to s rezervou, nikdy jsem na psychoterapii nebyl. Ale snad to bylo dobré přirovnání =)
– Zamrznutí (0:25 a 1:06)
Tady je krásná demostrace zamrznutí. Hlava vysoko, tělo napjaté, strnulý pohled. Pokud Váš kůň vypadá takhle, čeká Vás ještě nějaká práce. Když se pak dá do pohybu, pořád můžete vidět spoustu emocí a napětí. Ještě nepřišel čas, aby se k objektu přiblížil.
– Korekce stran (0:55)
“Cit” je něco, o čem budu jednou také hovořit, něco, co sám teprve objevuji a jde to těžko popsat. V téhle chvíli se Magellan snaží dostat mezi mně a objekt, moje intuice mi ale říká, že ještě není připravený, proto ho vrátím zpět na vnější stranu. Jeho touha být na vnitřní straně nebyla motivovaná přistoupením k objektu, ale novým koněm po levé straně obrazu. Koně jsou schopni sami sebe dostat příliš blízko k objektu (červená na semaforu) a poté zpanikařit. Pokud bych ho neposlal ven, je šance, že by se lekl a v panice mě srazil na zem. A mohl bych si za to sám.
– Uvykání (1:44)
Brzy Magellana více zajímá nový kůň. Můžete vidět, že hlava začíná klesat, tělo se začíná natahovat a celkový výraz se uvolnil. Nyní nastala chvíle přikročit k objektu, sáhnout si na něj, hýbat s ním, nést ho PŘED sebou a posléze mezi sebou a koněm. Najednou se to všechno seběhlo velmi rychle. A tak to často bývá. Velmi zajímavý námět na přemýšlení mi dal ve svých volných videích James French (Trust Technique), kde zmínil, že pracuje s redukcí myšlenkových úrovní. V jeho videích pracuje s velmi traumatizovanými zvířaty, často v afektu či panice, a postupně jejich emoce uklidní.
Mou výhodou je, že Magellito za sebou žádné trauma nemá, takže jediné, čeho je se tady bát, je má kontrola nad mými vlastními emocemi. Frustrace se může dostavit, obzvlášť u vlastního koně, všichni jsme tam byli…
Ještě jednou bych tu v rámci bezpečnosti rád zdůraznil, že tady jednám s nezkaženým, naprosto syrovým koněm, se kterým už mám vytvořený vztah a kterému ještě člověk nedal důvod, aby v něho nevěřil. Byl-li bych v této situaci s cizím koněm, byl bych mnohem ostražitější a držel bych si ho dál od těla, pokud by bylo nutné do takové situace samozřejmě koně uvést před patřičným seznámením se (krom jiného) s tolerancí tohoto konkrétního zvířete vůči stresu a tlaku. Tím můžete zamezit tomu, že budete stavět novou kruhovku poté, co jste v ní koně cvičili =)
A proč? Proč učím koně na starý slunečník? Nejde mi v tu chvíli absolutně o ten slunečník, ale o posílení jeho sebevědomí a ochoty mi důvěřovat i v krizových situacích. V budoucnu – pokud půjde všechno dobře – se po první instinktivní reakci obrátí na mně a počká, až to vyřeším. S mým starším hřebcem jsem si nedávno ověřil, jak velký rozdíl pro koně Vaše přítomnost je, ze země je takřka neprůstřelný, ale jak mu zmizíte do sedla, jeho odvaha znatelně klesne. A toto zjištění mi stálo jen jedno zlomené ego a plnou pračku zabahněných věcí.
Tento přístup se mi velmi osvědčil především v momentech, kdy šlo opravdu do tuhého. Chvíle, kdy se koně dostali do situace, kde si například vklínili někam nohu, přehodili si nohu přes vazák, na tělo se jim pověsil nějaký objekt (zvonkohra v hřívě, neptejte se)… a tak podobně. Nacvičit si trochu krize a znát chování svého koně během nich je zkrátka k nezaplacení.
Omluvte prosím fakt, že během videí nejsem schopný situaci nijak komentovat. Musím být naprosto přítomný v daném momentu, stejně jako kůň. Když jsem zkoušel komentovat video během lekce se svým druhým koněm, bylo to komické mlčení, občas přerušené vykoktaným slovem či dvěma. A pokud chci absolutní soustředění od koně, v prvé řadě mu musím dát to své…
Pokud se Vám článek líbil, jsem moc rád, pokud ne, děkuji za Váš čas.
Zase příště!
-Alex
Všechny články a videa na blogu představují moje názory a postupy, převzaté toliko z učení mnoha lidí, a to od westernových reinerů až po klasické mistry drezury minulých století. Před použitím mých metod se poraďte s profesionálem, neručím za jejich nesprávné použití či pochopení a případné zranění vás či koně.
Máte-li lepší metodu či snadnější postup, rád si jí vyslechnu a své vlastní případně upravím, jsem celoživotní student a jak pracuji dnes, nemusím pracovat zítra. Všichni jsme na cestě, možná ta Vaše směřuje jinam, než ta má. A to je v pořádku.