Představte si tento tlak jako Morseovku, kdy po každém signálu přichází krátká pauza. Stejně jako Morseovka slouží tento typ tlaku ke komunikaci.

Co je však základním pravidlem, které často není dodržováno, je právě odebrání (pauza) ze strany člověka. Určitě jste to zažili, když jste se učili jezdit na nějakém starém provozním koni. Ačkoliv jste přiložili holeně, reakce byla buď nulová nebo velmi vlažná, protože kůň byl “okopaný”. Je vysoce pravděpodobné, že neustálý a nekontrolovatelný pohyb nohou začátečníků kůň po pár reakcích začal ignorovat, protože se od něj vlastně žádná nebo velká reakce nečekala. Ba naopak, když vyrazil dopředu, ještě se mu někdo pověsil na hubu.

Koně jsou mistři v práci s tlakem. Když budete sledovat stádo, určitě uvidíte, jak s ním pracují. Pokud chce vedoucí klisna jít k senu, kde jsou ostatní koně, rozejde se směrem k nim.
Pokud to nebude stačit, stáhne uši dozadu a šklebí se.
Pokud to nebude stačit, obnaží zuby.
Pokud to nebude stačit, rozběhne se, začne kousat a kopat.
Když se koně rozběhnou do všech světových stran, veškerá agrese pomine a klisna si bude spokojeně žrát na svém místě.

Proč to tedy na kolbištích dnes vypadá, že čím má kůň vyšší vzdělání, tím ostřejší je aplikovaný tlak? Nemělo by to snad být naopak? Kde je ta bájná lehkost, o které pořád všichni mluví? Ty neviditelné pomůcky a uvolněný kůň se spokojeným výrazem? Rád bych znal odpověď.

Vysvětlím tedy již zmíněný příklad, kdy Magellan správně zareagoval na tlak způsobený ohlávkou, jak se to naučil a jak by ho to mohl člověk bez pochopení konceptu odebrání nevědomky odnaučit. Tento příklad je platný jak pro správné vodění, tak i pro úvaz koně.

Stojím naproti koni, obvykle ho postavím do rohu boxu, abych mu pomohl celou situaci pochopit s co nejmenší frustrací, tedy připravím koni půdu pro úspěch, protože ve volném prostranství by se mohl pohybovat do všech stran. Kůň má na sobě obyčejnou stájovou ohlávku s dostatečně dlouhým vodítkem, já stojím v otevřených dveřích boxu a vodítko je prověšené, ale ne na zemi.

Zkrátím si vodítko tak, abych ho napjal, ale netahám k sobě, jen ho napnu, aby to kůň cítil. Pokud vidím, že kůň se už už chce rozejít dopředu, okamžitě povoluji, abych měl vodítko prověšené. Jestliže nereaguje a visí na vodítku, mám dvě možnosti. Zná-li pomůcku hlasem či bičem, mohu ji použít, abych mu pomohl pochopit, co že po něm vlastně chci. Druhá je zvýšit tlak na ohlávku, ale osobně preferuji první možnost. U velmi citlivých koní by ta druhá mohla vést k převrácení se na záda, u méně citlivých by zase tlak nemusel vyvolat žádnou reakci, dokud by nebyl opravdu velký.

V tomto zdánlivě jednoduchém příkladu se jako obvykle skrývá mnoho, co jde pokazit, co můžete přehlédnout a co bude chvíli trvat, než to dostanete takříkajíc do ruky, pro co si musíte vytvořit praktickými zkušenostmi cit. Pokusím se nyní vypsat časté události.

– Příliš pomalé povolení z Vaší strany: přistupuje k povolení jako k rozpálené plotýnce na sporáku. Dříve jsem myslel, že stačí povolit v momentě, kdy kůň provedl požadovanou reakci, dnes už povoluji, když vidím začátek této reakce, když nad úkonem kůň přemýšlí a začíná jednat. Čím déle tam zůstanete “viset”, tím pomaleji se kůň nové chování naučí a tím méně Vás bude chápat. Reakce koně, která přichází déle jak do tří vteřin, může způsobovat problémy s chováním.

– Nedostatek prostoru pro krok dopředu: nestojíte moc blízko? Spousta koní nerada vstupuje do osobního prostoru, možná ten Váš potřebuje více místa. Buďte si vždy vědomi, kde se nachází a co dělá Vaše tělo.

– Kůň ustupuje do strany: počkejte s rukou na stejném místě. Jeden z nejlepších učitelů této reakce je obyčejný vazák, odvede mnohdy lepší práci, než řada lidí. Kůň, který začne couvat či se snaží jít do strany od něj, se do něj opře. Vazák ho drží a čím víc se kůň vzpouzí, tím více si celou situaci znepříjemní. Avšak v momentě, kdy udělá krok dopředu, náhle všechen ten tlak pomine. To jest samozřejmě pokud se nestane nějaké neštěstí. NIKDY nevázejte na pevno koně, který nemá správně naučenou tuto reakci. Může si způsobit velmi těžká zranění a dokonce i smrt.

– Kůň již má naučenou špatnou reakci: trpělivost a ostražitost jsou na místě, protože reakce takového zvířete může být velmi prudká. V tomto případě bych volil před učením úvazu vodění na delším vodítku za sebou (a s prověšeným vodítkem). Kůň se tlaku ohlávky naučí podvolit postupně a nebude mít tak velkou možnost zapřít se proti Vám, jako když stojí. Vždy v takovém případě myslete na to, že opravujete problém vytvořený špatným pochopením koní od člověka, který tohoto konkrétního koně učil, kůň za to nemůže.

A jak by mohl člověk nevědomky odnaučit koně této správné reakci na tlak? Pokud koni uvolníte tlak v nesprávné chvíli, zapamatuje si to a chování, které v tu chvíli nabídnul, bude nabízet i v budoucnu. Řekněme, že v každém momentu, kdy se tlaku zbaví, si udělá “fotku”. Tudíž pokud já jakožto trenér například uvolním ve fázi učení vodítko ve chvíli, kdy mi kůň zacouvá o dva kroky zpátky, začne místo kroku dopředu brzy couvat. Stejně tak to může dopadnout, pokud se mu podařilo přetrhnout vazák.

Nejdůležitější zákonitosti jsem si nechal na konec článku, protože techniku můžete mít jinou, než jsem zde popsal, pravděpodobně si vyvinete svou.

Kůň rozhoduje o míře tlaku, ne vy! Pokud si zapamatujete jednu větu z celého článku, ať je to prosím právě tahle. Opravdové umění v použití tlaku je, když dokážete přesně odhadnout, jak velký či malý tlak musíte vyvinout u konkrétního zvířete pro vyvolání kýžené reakce. Zde bych rád zmínil především mojí častou chybu, tedy předpokládání. Jsou Arabové, kteří jsou méně citliví než někteří chladnokrevníci a naopak. Plemeno, pohlaví a věk mohou ovlivnit citlivost k tlaku, ale ve hře je další řada proměnných. Nepředpokládejte.

Ať už učím koně cokoliv, vždy ho nejdříve slušně požádám takovou mírou tlaku, jakou bych rád nakonec používal, pokud nereaguje a nevidím žádnou snahu vyhovět mi, tlak zvýším do momentu, kdy se nějaké reakce dočkám. Mnohdy to není ani zdaleka to, co jsem chtěl, ale to přijde časem, zformuji si to postupně, ne hned napoprvé. Podstatné je koně neznechutit a zachovat mu po celý život touhu vyhovět a nabízet možná řešení.

Jak jsem zmínil v konkrétním případu, stupňuji tlak postupně různými pomůckami, ze země používám nejdříve své tělo a až poté bič nebo třeba lonž. Každá konkrétní metoda má svůj systém, nejdůležitější je pochopit, na jakých zákonitostech však všechny do poslední stojí.

Pokud se Vám článek líbil, jsem moc rád, pokud ne, děkuji za Váš čas.

Zase příště!

-Alex