Vítám Vás u třetího dílu z řady “základní pojmy”, ve které postupně rozebereme a dopodrobna analyzujeme všeobecné zákonitosti ve výcviku koní.

V dnešním dílu bych rád rozvinul v předchozím příspěvku zmíněné “připravení půdy pro úspěch”. Tento pojem pro mně začal být relevantní až když jsem si koupil svého prvního koně, protože najednou jsem byl donucen pochopit, že opravdu nemohu aplikovat jeden systém na všechny koně a pokud se o to budu tvrdohlavě pokoušet, může všechno dopadnout velmi špatně. Pod tento pojem lze také zahrnout respekt vůči koním a respekt vůči faktu, že kůň je kůň, a ne naše dítě, partner či jakákoliv jiná lidská bytost.

 

Nechápejte mě špatně, často o svých koních mluvím jako o svých dětech, nicméně se snažím k nim vždy přistupovat způsobem, kterému rozumí, takříkajíc jejich jazykem. Protože mnoho koní se bude snažit Vás pochopit a bude hádat, pořád dokola a dokola, až narazíte na jednoho, který za Vás jednoduše myslet nebude, pokud se nezačnete také trochu snažit.

 

PŮDA PRO ÚSPĚCH

Široké téma, to je půda pro úspěch. Jelikož jsou všechny základní pojmy jako puzzle, žádný není ten nejdůležitější a i když ztratíte jen jeden, obraz nikdy nebude kompletní. Tuto provázanost můžete vidět i v půdě pro úspěch; v Magellanově první hodině například zmiňuji tento pojem v demonstraci uvykání, kdy plně respektuji, že se potřebuje pohybovat kolem objektu v kruhu, zatímco já sám bych šel přímou čarou. Pokud bych ho ale táhl k objektu přímou čarou, připravil bych mu půdu pro selhání. Taktéž v příspěvku o tlaku do reakce jsem zmínil, jak pomáhám koni pochopit, co od něho očekávám tím, že mu znemožním ustoupit jinam, než kam přesně chci za pomoci stěn boxu a tušírky.

 

Minimalizování frustrace, tlaku a špatných odpovědí na mou otázku je něco, nad čím se snažím dnes hodně přemýšlet. Pokud učím něco nového či formuji již naučené chování, prohlédnu si situaci a rozhodnu, jak to co nejvíce koni ulehčit. Stěžejní body tématu jsou tedy;

 

– Pomoci koni co nejvíce pochopit, co chceme.

– Zjednodušit mu tápání ve tmě.

– Netrvat na neúčinných metodách, protože “se to tak dělá”, “jsem se to tak naučil” a “všem ostatním to funguje s jejich koňmi”.

– Omezit možnost špatných odpovědí na naši otázku (tzn. Pomůcky).

– Respektovat individualitu koně.

– Nechtít ze začátku perfektní provedení cviku či mnoho kroků.

 

Uvedu samozřejmě několik příkladů z praxe. Pokud vezmu temperamentní zvíře, které ještě k tomu třeba delší dobu nepracovalo, nebudu se v tu chvíli zaobírat uvykáním či stáním na místě. Pokud bych tuto chybu udělal, uvádím koně do situace, kde s nejvyšší pravděpodobností selže a to je něco, čemu bych se rád vyhnul. Pominu-li dopad na koně, zrovna cvičení stání se může u nastátého koně zvrhnout v jeho převrácení na záda a spadnutí na jezdce.

V této situaci bych koně tedy raději nechal jít krokem dopředu, spousta koní se právě pohybem v kroku uvolní a když bych začal pozorovat známky uvolnění (snížení hlavy, velký výdech apod.), zkusil bych teprve zastavení. Každý zná svého koně nejlépe a je tedy na jezdci, aby odhadl, zda-li je kůň již více nakloněn možnosti zastavit. V budoucnu zastaví rád a hned, samozřejmě, včetně momentů, kdy bude nastátý, ale právě schopnost poznat, kdy mi kůň je schopný vyhovět místo toho, že by se se mnou pral, pro mě mnohé změnila. Mluvím zde především o koních, kteří jsou ve fázi tréninku nového cviku.

 

Koně často nabízejí řadu odpovědí a vrhají na Vás jednu za druhou, ať už ze strachu z trestu či z přehnané (většinou pamlskové) motivace. Izolovat tu jednu korektní odpověď občas není úplně jednoduché a když se člověk učí, mnohdy odmění nechtěně něco jiného, než by chtěl. Což není problém, pokud si to uvědomíme a dáváme si na to příště pozor. Plně podporuji využití všech dostupných pomocných prostředků, čímž mám na mysli například stěnu, tušírku, občasný pamlsek nebo třeba časté použití slovní pochvaly a drbání.

 

Jako další konkrétní případ bych uvedl práci ve volnosti. Když jsem ještě s Étiennem pracoval čistě různými technikami horsemanshipu, naučil se postupně běhat kolem mně bez výstroje v kroku, klusu a cvalu i se změnou směru a přeskokem. Celá tato choreografie trvala ve finále několik minut, ve kterých jsem neměl problém udržet si jeho pozornost, když jsem s ní ale začínal, udělali jsme pouze jeden krok a ten byl odměněn pauzou, pochválením a pamlskem. Pak se k prvnímu kroku přidal druhý, pak třetí, až z toho byl celý jeden kruh. Když to fungovalo bez problému v kroku, postoupili jsme do klusu a postupně i do cvalu. Všechno ale začalo jedním řádně oceněným krokem. Dával jsem si dobrý pozor, abych po něm nikdy nechtěl víc, než kolik mi byl schopný dát. Kdybych “přestřelil”, znemožnil bych mu splnit jeho úkol a způsobil jeho selhání.

 

Opět; pokud selžete, svět se nezboří. Nikdo není schopný odpustit člověku tolik, jako jeho kůň. Zítra to půjde lépe.

 

Pokud koně něco učíte a nedaří se Vám to (ten pocit dobře znám), popřemýšlejte, jestli by jeho úkol šlo nějakým způsobem třeba rozdělit na více částí a ty postupně nezávisle na sobě procvičit. Když je pak sestavíte zase dohromady, určitě půjde cvik koni lépe. Spoléhat na to, že “on na to nějak přijde, všichni na to časem nějak přišli” není vždycky úplně pravda. Přinejmenším v případě mého prvního koně to tak bylo, je a… nejspíš vždycky bude =)

 

Mockrát Vám děkuji za pozornost a uvidímě se v neděli =)

 

– Alex

Všechny články a videa na blogu představují moje názory a postupy, převzaté toliko z učení mnoha lidí, a to od westernových reinerů až po klasické mistry drezury minulých století. Před použitím mých metod se poraďte s profesionálem, neručím za jejich nesprávné použití či pochopení a případné zranění vás či koně.

Máte-li lepší metodu či snadnější postup, rád si jí vyslechnu a své vlastní případně upravím, jsem celoživotní student a jak pracuji dnes, nemusím pracovat zítra. Všichni jsme na cestě, možná ta Vaše směřuje jinam, než ta má. A to je v pořádku.