Rád bych toto téma začal vrozeným temperamentem koně. Cílem všech metod je kůň plný energie a pozornosti, která mu umožní okamžitě reagovat na Vaše pomůcky, ale zároveň musí být toto vysoce citlivé zvíře schopné zůstat naprosto v klidu a pod Vaší kontrolou. Znám mnohem více koní na jedné či druhé straně extrémů, než znám koní v tomto zlatém středu.

 

A opět narážím na klasické “u každého koně funguje něco jiného”. Před několika lety bych tvrdil, že s líným koněm se má pracovat kratší dobu ve vyšším tempu, aby se rozpohyboval, zatímco s tím temperamentním bych pracoval více v kroku a na uvykání si na různé strašáky. Jenže u koní opravdu extrémních bych mohl narazit – a také jsem narazil.

 

Koně na extrémně “pohodlné” straně s flegmatickým temperamentem může velká aktivita dovést k netečnosti a úplné ztrátě motivace, celá situace nakonec dopadne ještě hůře, než začala. Nehledě na to, že většina z nás nechce přistoupit k použití tak silných pomůcek, které by se nadále stupňovaly a tím by se spirála ubírala velmi nepěkným směrem dolů.

Stejně jako v předchozím článku bych použil stavění úloh krok po kroku, kde je odměnou koně pauza mezi cviky. U některých to musí být i padesát na padesát, samozřejmě tato metoda trvá, ale jde se s ní vyhnout zbytečnému násilí a postupně vybudovat dobrou pracovní morálku. Použití pamslků je také možné, nicméně s rozumem. Brzy se cviky mohou prodloužit a kůň velmi rychle pochopí, že když udělá to něco málo, co po něm chceme, má od nás klid.

 

Takto probuzený kůň se postupně může dokonce změnit a začít reagovat na podněty, které dříve ignoroval. Rovnováhu je třeba brát jako cíl, ne jako standard, kterého jednou dosáhneme a už ho máme. Představte si jí jako násadu, kterou balancujete na své dlani. I když jste jí už dostali do rovnováhy, brzy začne jít zase k jedné straně a čím déle budete čekat, tím větší pohyby budete muset podniknout, aby se rovnováha vrátila. Každé zvíře má samozřejmě vrozenou tendenci na jednu či druhou stranu, kam se bude bez zohlednění tohoto faktu ve výcviku vracet.

 

Koně na extrémně “energické” straně s ohnivým temperamentem mají sklony k explozím, jak již název napovídá. Spojí-li se tento temperament ještě s velkou vytrvalostí a obratností některých plemen, může to být pro jezdce pekelně nepříjemné. Lekavost, hysterie, úskoky… a pokud si člověk pomáhá sáhodlouhým lonžováním či honěním v kruhovce před každou jízdou, problémy se obvykle jen zhorší, protože se do mixu přidá ještě více energie. Už staří mistři upozorňovali, že není dobrý nápad unavovat temperamentního koně rychlostí.

 

Postup s takovým koněm bude založený na stejných principech, jaké jsem vysvětloval v článku o uvykání. Nesnažím se ho nutně zastavit, přestože jsem tuto techniku viděl v použití (Warwick Schiller) a bez sebemenších pochyb fungovala, osobně raději řeším tyto problémy podobně jako uvedl ve své knize Bill Dorrance; v kroku, na vodítku, kůň je za mnou, následuje mě se zdravým odstupem, na kterém si krom jiného kvůli vlastní bezpečnosti trvám, dle libosti měním směry a kůň mě následuje. Jeden z mých budoucích příspěvků bude právě na téma z Billovy knihy, které nazývá “opravdu volné vodění”. Stejný styl můžete vidět i v knize Klause Ferdinanda Hempflinga.

 

Když jsem nedávno pracoval s cizím koněm, který měl právě v této oblasti problémy, velmi mě překvapilo, že pouhá změna pozice vodiče vše vyřešila. Kůň se zapojil za mně jako vagónek, držel si sám velmi pěkný odstup na dva a půl metru a byl naprosto klidný. Většinou to dá daleko více práce. Šlo o předání kompetence a odpovědnosti do rukou člověka, kůň ztratil v té chvíli “starosti” o vlastní přežití a nutnost neustále monitorovat okolí, což výrazně snížilo jeho strach, nervozitu a reaktivnost. Takříkajíc si oddechl, že už je to starost někoho jiného =) znovu upozorňuji; toto byla v mé praxi vyjímka. Obvykle se setkávám buď s koňmi, kteří nemají nastavené hranice (rozmazlenost ze strany člověka) či nejsou schopni tak bleskově předat kompetence, protože mají opravdu velký strach či jsou hodně rozptýlení.

Krok namísto zastavení volím jelikož mnoho koní má tendenci v zastavení tuhnout (instinktivní zamrznutí), zatímco krok jim umožní se uvolnit.

 

Toto jsou dva stavební kameny pro dva typy koní, které dnes používám. Mnoho proměnných se může objevit a zase zmizet, musíte brát ohledy na konkrétní situaci a koně a musíte si jich být vědomi. Postupně, samozřejmě.

 

Jeden z dalších příkladů, na kterých si lze použití opaku v rovnováze vysvětlit, je od trenéra jménem Carl Hester. Pokud nevíte, o koho se jedná, pan Hester je trenérem dvojice Charlotte Dujardin a Valegro, o kterých jsem slyšel dokonce i já, který sportovní drezurní žebříčky a dvojice jinak zcela ignoruji.

Koně v tréninku jako ostatně koně všude na světě panu Hesterovi tak trochu střihali zatáčky v rozích, proto pan trenér použil na svoje svěřence malou lest. Koně v rohu zastavil, přiměl ho udělat obrat kolem předku a poté vyrazil na druhou stranu. Když pak po několika rozích střídavě buď roh projel či udělal tento obrat kolem předku, koně již nevěděli, co se bude po doražení do rohu dít a proto přestali padat dovnitř jízdárny. Čekali, kam je pošle jejich jezdec, místo aby je jejich očekávání přimělo padat po vnitřní pleci, tudíž i v plecích zůstali narovnaní.

 

 

Tuto je jeden z mnoha šikovných postupů a velmi dobře vyjadřuje, jaký dopad má očekávání koně a dělání opaku na rovnováhu. Jiní by řešili tento problém vnitřní holení, možná tušírkou na vnitřní pleci, avšak je otázka, zda-li jde spíše o řešení symptomu, zatímco předchozí příklad vyřešil příčinu.

 

 

Pokud se Vám článek líbil, jsem moc rád, pokud ne, děkuji za Váš čas.

 

Zase příště!

 

-Alex