Informační šum

Pro koně je každý pohyb a pohled informace do té chvíle, než pochopí, že s lidmi to takhle zkrátka nefunguje. Teprve když se člověk začne soustředit sám na sebe místo aby se soustředil na koně, začne zjišťovat, kolik mimovolných pohybů neustále dělá, aniž by si toho byl vědom. Udržet své tělo v klidu a dělat pouze pohyby, kterými něco komunikuji, mi trvalo dlouho a samozřejmě dodnes občas šermuji se svým vybavením zvlášť během učení se novým cvikům. Étienne je – jakožto kůň pracující odjakživa ve volnosti – na komunikaci pozicí těla velmi citlivý, podařilo se mi však pochopit, jak velkou roli hraje můj úmysl.
Proto když potřebuji udělat něco s vybavením či něco vysvětluji druhému člověku, odvrátím se od koně a svou pozornost směřuji jinam. V té chvíli ví, že má stát a počkat, až se k němu vrátím zpět a začnu na něj zase něco “vysílat”. Součástí komunikace tělem je i míra napětí v těle jako takovém. V kostce když člověk začne věnovat pozornost především sám sobě, kůň dojde. Velmi to pomáhá především temperamentním koním, ze kterých to “stáhne” velkou míru tlaku a dá jim to moment na uvolnění.
Pokud Vám sousedka začne vyprávět o každém svém vnoučeti, má jich osm a vy ani jedno neznáte, taky přestanete po chvíli vnímat. Kůň to má při příliš mnoha signálech stejně.


Ovládání světa kolem sebe

Pocit bezpečí pochází z předvídatelnosti reakce okolního světa na naše akce. Pakliže koni položíme otázku A za pomoci pomůcek X a Y, musíme vždy trvat na jedné reakci, ne na několika různých za pomoci těch stejných pomůcek.
Nejlepší demonstrací tohoto pravidla je má úmluva s Étiennem ohledně trávy. Étienne nesmí nikdy žrát sám od sebe trávu, ani ho pod sedlem na volné otěži  nenapadne uždíbnout si jen tak trs nebo mi dokonce vytrhnout otěže z ruky, jak bývá často k vidění. Úmluva spočívá v tom, že mu ukážu na zem a to je pro něho signál “teď se můžeš pást”. Během pastvy kolem něho dělám,  co se mi zlíbí a on má dovoleno mě po tuto dobu naprosto ignorovat, je to jeho zasloužená pauza. Avšak v momentě, kdy na něho zamlaskám, musí přestat žrát a jít za mnou. Právě taková malá záležitost může výrazně zlepšit chování i pohodlí koně, protože nyní chápe jasně daná pravidla a není ponechaný v temnotě, kdy jednou může a podruhé ne. Koně tuto malou vychytávku chápou velmi rychle, Étienne jí pochopil na počtvrté a Magellan hned po druhém pokusu.


Příliš mnoho či málo tlaku

Určit přesně kolik intenzity moje pomůcky u konkrétního koně potřebuji mi také zabralo dost práce. Když jsem si takhle jednou ještě jako učeň sedl na dostihového vysloužilce a pobídl jsem ho jako dobromyslné chovné klisny z Kladrub, velmi jsem se divil, že jsem místo kýženého naklusání letěl lesem plným cvalem a nešlo mi zastavit. Začít klidně a postupně zvyšovat tlak do momentu, kdy kůň zareaguje a ihned přestat právě v té chvíli, kdy se na reakci viditelně chystá, je poněkud lepší způsob jak k tomuto tématu přistoupit.



Postupovat systematicky

Jinými slovy dům se staví od základů, ne od koupelny v druhém patře. Zajímavý poznatek v posledních pár letech pro mě je, že čím lepší trenér je, tím více času tráví v základech. U lidí jako Bill Dorrance jsou tyto základy nejen velmi široké, ale také rozpitvané do nejmenšího detailu a cvičení má rozebrané do lehce stravitelných částí. Zvládnout cvičení rozebrat a koni vysvětlit každý jeho detail je umění samo o sobě.


Postupovat po malých krocích

Velké změny nebo jejich větší počet mohou vyvolat nežádoucí chování. Pokud vezmeme například separační úzkost, snažím se vždy koni pobyt mimo stádo zpříjemnit a ukázat mu tak, že je vlastně fajn jít ven. Po malých kouscích se postupně s mladým koněm vzdaluji od stáda, pozorně sleduji napětí v jeho těle a odměním ho například pastvou nebo jádrem. Vzdálenost, jakou urazíme, neurčuji já, ale kůň a jeho tolerance vůči stresu z odloučení. Vezměte si tolik času, kolik potřebujete a ani o vteřinu méně.
Podobně přistupuji dnes ke všem situacím, snažím se vybudovat přátelský vztah, ne otroctví. Ostatně na přítele se můžete spolehnout, na otroka ne.


Kotva

Kotvou bych nazval cvičení, k němuž se vracím pokud se mi něco úplně nedaří či je kůň “rozhozený”. Kotva je jakékoli cvičení, které kůň velmi dobře zná a umí, po jeho provedení ho mohu pochválit a dát mu pauzu, aby se “zresetoval” a uklidnil. Během pauzy se zamyslím, jak předchozí neúspěšné cvičení změním nebo více rozložím, abych koni pomohl pochopit co od něj očekávám.

Tuto je můj základní seznam, který by jistě šlo ještě hodně rozšířit, ale to bychom tu byli dlouho, protože chyb je mnoho 😉

Pokud se Vám článek líbil, jsem moc rád, pokud ne, děkuji za Váš čas.


Zase příště!


-Alex