Pokud jste někdy jezdili samostatně na koni, určite tuto situaci znáte; kůň na jedné straně jízdárny padá po pleci dovnitř, zatímco na druhé straně Vás táhne ven, v 99% směrem k bráně. Zrychluje, když kluše k bráně, zpomaluje, když jde od ní nebo dokonce úplně zastaví a odmítá jít od ní. Na vyjížďce se vláčí směrem od domu, ale jak se otočíte, prchá zpátky.

Důvody jsou zřejmé, táhne ho to ke stáji, kde má parťáky, jídlo a klid. Většina z nás se taky těší z práce domů, to dá smysl. Jenže co s takovým magnetem jde udělat?

Jedna z metod je samozřejmě znepříjemnit koni pobyt na místě, kde chce být, tedy nutit ho například u zmíněné brány pracovat a pak ho nechat odpočinout na druhé straně jízdárny. Tento způsob je bezpochyb efektivní, zvlášť pokud je na dříve “nepříjemném” místě, tedy na druhé straně od brány, ještě třeba seno. Samozřejmě, jak to tak bývá, může kůň za chvíli vyhledávat spíše dříve neoblíbené místo a spěchat naopak k němu. V té chvíli ho přestanu využívat a místo na přestávku se namátkově přesouvá z jedné strany na druhou podle toho, kam to koně aktuálně táhne (volím opačnou stranu, než kam kůň chce).

Co se vyjížděk týče, prozatím jsem měl největší úspěch s metodou “v polovině se pase”, tedy přesně v půlce vyjížďky, když jsme nejdál od stáje, seskočím a koně nechám chvíli popást, třeba i jen pět minut. Obyčejně to bohatě stačí, hřebec mi ven ani zpět nepospíchá a obejdeme se tak bez bezduchého honění sem a tam či nepříjemného poklusávání a lehání si do otěží směrem ke stáji. Krátkou pastvou se také zamezí prázdnému žaludku, pohybu žaludečních kyselin v něm a výskytu žaludečních vředů.

Zajímavým vedlejším účinkem tohoto systému bylo i výrazné zlepšení ochoty zastavit u hodně krevnatých koní bez použití ruky (pouze za pomoci pomůcky sedem), včetně přímých přechodů ze cvalu do zastavení. Takříkajíc pokud to zní blbě ale funguje to, není to blbý. V případě tohoto konkrétního koně bylo důležité dostat se skrz jeho mysl k jeho nohám, protože opačně to zkrátka nefungovalo. U jiných koní pasení uprostřed vyjížďky změnilo jejich ochotu jít dopředu a nechat se chytit ve výběhu.

Koně to obvykle táhne tam, kde se nachází jeho mysl, pokud se mi tedy touhu být co nejrychleji ve stáji podařilo nahradit touhou pást se, obzvlášť pokud kůň doma k trávě nemá přístup, podařilo se mi přesměrovat jeho mysl na “tady a teď” a vysvětluje to i jeho ochotu na místě zastavit. Pokud jste jako já a jezdíte bez udidla na raketě země vzduch, je to jedna z celkem fajn cest, jak se s koněm na náhlém zastavení “domluvit” bez použití síly a navíc je to dobrá demonstrace magnetů v praxi 😉 Vše je samozřejmě potřeba vyvážit, jinak můžete začít mít opačný problém, ale to jsem už rozebral v předchozím “vyvážení opakem”, jen bych v tomto konkrétním případě dodal, že pokud mi kůň začne sám od sebe zastavovat, tak opět místo pro pastvu přesunu jinam.

Vyřešil bych zastavení tím, že bych mu dal do huby udidlo, popřípadě silnější udidlo, kdyby to předchozí nebylo dost ostré? Pravděpodobně ano.

Hádám, že je na každém a jeho vnitřním pocitu, jaký přístup si zvolí. Ač pro mi osobně je příjemnější metoda “vysvětlit a zpříjemnit situaci koni”, chápu a respektuji, že někdo volí raději metodu “znepříjemnit koni v situaci nežádoucí chování”. Ostatně jde je dokonce i kombinovat. Krátká pastva trvající pět minut může napravit spoustu problémů, třeba právě u koní, kteří se nechtějí nechat chytit ve výběhu. Pokud vidinu odtržení od stáda a procesu sedlání a ježdění nahradíme vidinou pastvy hned za páskou, přestože jen na chvíli, může nás kůň dokonce začít vyhlížet místo toho, aby před námi vzal pověstné nohy na ramena.

Ať už zvolíte tu či onu metodu, jde především o neutralizaci magnetů, které kůň má, jde o bytí “tady a teď”, protože jinak bude kůň neustále někam spěchat, nebo ho budete naopak “tlačit”, aby někam vůbec šel. A pokud jezdím sám nebo mám přátelé, kterým to nevadí, proč si to učení neudělat příjemné pro oba 🙂

Pokud se Vám článek líbil, jsem moc rád, pokud ne, děkuji za Váš čas.

Zase příště!

-Alex