Vítám Vás u šestého dílu z řady “základní pojmy”, ve které postupně rozebereme a dopodrobna analyzujeme všeobecné zákonitosti ve výcviku koní.

 

V dnešním dílu bych se chtěl zaobírat rozdělením cviku. Mnohokrát jsem po svém koni chtěl cvičení, které na něho bylo příliš pokročilé, nebo jsem zkrátka neměl dostatečně procvičené jeho části, abych je mohl složit dohromady a uspět. Takové jednání vedlo samozřejmě k frustraci na obou stranách, nedorozumění a především stresu pro koně, kterému bych se býval mohl vyhnout, měl-li bych více informací.

 

Budu se tedy dnes a v neděli snažit pohroužit ještě do teorie, příští týden už přestanu důležitě psát a vytáhnu taky na ukázku svého hřebce 🙂

ROZDĚLENÍ CVIKU

Umění rozdělit složitější cvik na více částí, postupně je koni izolovaně vysvětlit a pak je teprve zkoušet dát dohromady je neocenitelná schopnost. Přičemž nemusí nutně jít o vysoké cviky nebo jiné složité úkony, ale i o malé, zdánlivě bezvýznamné situace během každodenního života, které se však postupně nastřádají a poté nám dělají zbytečné potíže.
 
Rovnou se vrhnu na jeden z příkladů z mé vlastní praxe. Obyčejné vyslání na kruh během lonžování se zdá jako ta nejjednodušší záležitost, prostě koně NĚJAK vyšlu. A skutečně jsem dlouho koně NĚJAK vysílal, abych si situaci zbytečně nezkomplikoval, většinou byl kůň na volno bez lonže. Většina koní udělala následující; vzali to na kruh těsně kolem mně, někteří tak blízko, že jsem musel o krok ustoupit (což je samo o sobě špatně). Vyslání na kruh jsem dlouhodobě řešil a snažil se najít způsob, jak to dělat nejen korektně, ale především bezpečně.
 
Cvik jsem rozdělil na dvě části, a to:
 
1) Přenesení váhy dozadu
2) Vykročení na kruh obloukem od trenéra
 
Pakliže kůň nepřenese váhu dozadu, má tendenci z pozice čelem ke mně vyrazit tak, že mi “smete” vnitřní plecí. Obzvlášť u mladých koní, kteří nosí krátce sedlo, může takový zlozvyk vést ke sražení lonžujícího pokud se kůň změny pocitu ze sedla v začátku pohybu lekne. Ze začátku si nekomplikuji úkol ničím jiným, než aby kůň respektoval můj osobní prostor, což si zpravidla ozkouším tím, že jsem schopný udělat dva kroky směrem ke koni s jasným úmyslem, aby od mi couval. Pokud tato část (přenesení váhy dozadu) funguje, stojím na místě a vykročím směrem ke koni pouze jednou nohou, to samotné by ho mělo přimět přenést více váhy dozadu a tím uvolnit plece k možnému pohybu. Nefunguje-li mi takový náznak, vrátím se k couvání.
 
Teprve po úspěchu v první části vysílám rukou koně na kruh. Ruku mám v úhlu lehce před sebou a ve výšce očí koně, funguje jako vizuální bariéra a jasné ohraničení mého prostoru, které by měl kůň respektovat. Pokud ho nerespektuje, musím provést korekci a tuto část znovu procvičit.
 
Dnes – pokud se mi něco nedaří – přemýšlím nad tím, jak rozdělit cvik na více kroků. Může se to v některých případech zdát až extrémní, ale tento přístup se mi osvědčil a dávám si tak na všechno dost času. Člověku by žádná maličkost neměla být moc malá na povšimnutí 😉
 
 

Pokud se Vám článek líbil, jsem moc rád, pokud ne, děkuji za Váš čas.

 
 

Zase příště!

 
 

-Alex

Všechny články a videa na blogu představují moje názory a postupy, převzaté toliko z učení mnoha lidí, a to od westernových reinerů až po klasické mistry drezury minulých století. Před použitím mých metod se poraďte s profesionálem, neručím za jejich nesprávné použití či pochopení a případné zranění vás či koně.

Máte-li lepší metodu či snadnější postup, rád si jí vyslechnu a své vlastní případně upravím, jsem celoživotní student a jak pracuji dnes, nemusím pracovat zítra. Všichni jsme na cestě, možná ta Vaše směřuje jinam, než ta má. A to je v pořádku.