Proč tedy? Proč pohybovat hlavou v zastavení? Magellan se teprve učí, takříkajíc se učí učit. Není dost starý na lonžování a pokud mu mohu nějaký úkon zjednodušit, udělám to bez váhání. Proto jsem z rovnice našeho cviku sebral pohyb, který by nám oběma zbytečně zkomplikoval prostou práci s hlavou a krkem.

V téhle chvíli se učí následovat mou ruku a zbavit se tlaku, který na něj vytvářím za pomoci obnosku (a který budeme ještě donastavovat, protože není tak úplně jeho). Zaměřuji se na pouhé následování ruky, neřeším jak vysoko či nízko drží hlavu, jestli je to z pohledu drezury perfektní sestavení a tak podobně. O to tady vůbec nejde, to se všechno časem vystříbří. Dnes jsem chtěl vzít dvěma prsty proti sobě za obnosek, ukázat mu nejen tlakem právě obnosku, ale i celým svým tělem na kýžené straně co má dělat a pak ho odměnit odejmutím tlaku. Jelikož začal být trochu hr a zapomínal udržovat uctivý rozestup, pamlsky nejsou aktuálně na pořadu dne a jeho odměnou je zmíněné uvolnění tlaku a hlasová pochvala.

S koněm, jako je Magellan, to vypadá jako naprosto jednoduché a samozřejmé cvičení, určitě by pro něho nebyl vůbec problém dát hlavu na požádání až k místu, kde se nachází podbřišník a jak jsem to ostatně učíval dříve jiné koně. Pokud sledujete nějakého horsemana, určitě tento cvik znáte. Kvůli pozdějším zkušenostem a vědomostem ohledně biomechaniky jsem od tohoto cvičení odstoupil, naprosto si vystačím s pohybem hlavy mezi plecemi.

Co by se mohlo zvrtnout a co se mi s jinými koňmi zvrhlo? Magellan konkrétně má velmi dobře naučené, že tlaku se podvoluje a toto pravidlo zpochybní zcela vzácně a až ve chvíli, kdy je tlaku opravdu přehnaný. Ani na poměrně velký tlak nereaguje výbušně. Reakce koně na tlak – pokud je špatně naučená – je v tomto případě nejčastěji vyhození nosu nahoru a ven proti ruce. Lépe řečeno špatně naučená reakce… ona nemusí být špatně naučená, ale pokud používám velký tlak místo “citu”, mohu tento “protitlak” vyvolat i u tak dobromyslného zvířete, jako je můj šikovný kluk. Pokud se koni protitlak ještě nedej bůh vyplatil tím, že se zbavil tlaku od svého jezdce, tak ho bude používat.

“Cit”. U starých kovbojů se obdoba tohoto cvičení prováděla na otěži, která byla spojená s udidlem pouze třemi koňskými žíněmi. Pokud jste tyto žíně svým činěním přetrhli, nebyli jste hodni uznání. Na tomto videu můžete vidět Warwicka Schillera, který použil pouze jednu žíni a nepřetrhl jí. Všichni víme, že koně mají neuvěřitelně citlivou kůži, přesto řada lidí považuje za úplně normální fakt, že nosí několik kilo v ruce během ježdění.

Rád bych zde zmínil, že práce s citlivým a nezkaženým koněm z mého pohledu vyžaduje méně citu a načasování, než když člověk pracuje s již pokaženým koněm, který jde proti ruce. Na videu bych sám sobě vyčetl, že jsem mohl během první hodiny chtít méně reakce a mohl jsem povolit ruku dříve, abych koni dával smysl. U pokaženého či neurotického koně bych si takový luxus dopřát nemohl, protože bych musel odměnit byť i jen sebemenší reakci kýženým směrem, jinak by mi situace mohla bouchnout pod rukama (a v minulosti bouchla).

Časem začnu být více specifický co se přesnosti pozice hlavy týče, nyní jsem však nad míru spokojený se svým malým chlapcem. Tato lekce ohledně ruky a obnosku je první z mnoha, už jen proto, co jsem viděl u mnohem pokročilejších jezdců a koní, než jsem já s Magellanem. Je sice hezké, že někdo dělá vysoké cviky na samém vrcholu drezurního trojúhelníku, pokud ale nemá správně sestaveného koně během obyčejného jízdárenského ježdění (tedy základ), něco je špatně ve státě dánském.

P.S.: omluvte zablácený stav mého chlapce. Prý se ten den válel pro jistotu čtyřikrát a já mám po příjezdu z práce cca deset minut na odrbání toho bahnitého řízku, než ho postavím před kameru, protože slunce dělá drahoty a dramaticky zapadá příliš brzo.

Pokud se Vám článek líbil, jsem moc rád, pokud ne, děkuji za Váš čas.

Zase příště!

-Alex