I

NOVÉ ZPŮSOBY K DOSAŽENÍ SPRÁVNÉ POZICE JEZDCE.[2]

Možná se bude zdát zvláštní, že jsem v prvních, rychle rozebraných vydáních tohoto díla, zaměřeného na výcvik koně, nezačal pojednáním o sedu jezdce (pozn. red.: sedem jezdce je míněna celková pozice těla). Tato velmi důležitá část jezdectví totiž vždy tvořila základ klasických jezdeckých textů.

[2] Tato pravidla jsou určena především pro vojenské jezdce; s několika drobnými úpravami, které jsou snadno pochopitelné, je však lze rovněž použít i pro civilní jezdectví.

Není však bez důvodu, že jsem toto téma až dosud odkládal. Kdybych neměl co nového říci, mohl jsem – jak to bývá zvykem – nahlédnout do starých mistrů a pomocí několika změn slovosledu a úprav slov vypustit do jezdeckého světa další zbytečnost. Měl jsem však jiné úmysly; chtěl jsem zcela nový přístup. Můj systém pro dosažení správného sedu jezdce je sám o sobě novinkou, a tak jsem se obával, že by tolik nových věcí najednou mohlo odradit i dobře smýšlející nadšence a dát příležitost mým odpůrcům. Bezpochyby by tvrdili, že mé metody působení na koně jsou nepraktické nebo že mohou být použity pouze za pomoci ještě nepraktičtějšího jezdeckého sedu. Dokázal jsem však opak; podle mého systému byli koně cvičeni armádou, bez ohledu na sed jezdců. Abych svou metodu učinil srozumitelnější a snazší k pochopení, musel jsem ji nejprve oddělit od všech dalších aspektů a ponechat si nové zásady ohledně sedu jezdce pro sebe. Zamýšlel jsem zveřejnit je až po jednoznačně úspěšném oficiálním ověření. Pomocí těchto zásad, přidaných k těm, které jsem již publikoval ohledně umění výcviku koní, také zkracuji výcvik jezdce; vytvářím přesný a ucelený systém na těchto dvou významných, ale dosud nesourodých částech jezdectví.

Při dodržování mých nových pokynů, pokud jde o sed jezdce na koni, lze rychle dosáhnout jistého výsledku; jsou stejně snadno pochopitelné jako předveditelné: dvě věty postačí k tomu, aby jezdci vše vysvětlily. Pro porozumění a pokrok žáka je nesmírně důležité, aby byl instruktor stručný, jasný a přesvědčivý; proto by se měl vyhnout zahlcení nováčků dlouhými teoretickými rozbory. Několik vhodně vysvětlených slov bude mít mnohem rychlejší a přímější účinek na pochopení. Tiché pozorování je často jedním z charakteristických rysů dobrého učitele. Jakmile se ujistíme, že žák správně pochopil daný princip, je třeba ho nechat samostatně procvičovat mechaniku pohybů: jen tak najde cit pro dané pohyby, které lze získat pouze praxí. Vše, co souvisí s citem, se lze naučit, ale nelze to vyložit teoreticky.

Sed jezdce

Jezdec by měl co nejvíce narovnat trup, aby každá část těla spočívala na té pod ní, čímž se zvyšuje opora sedacích svalů na sedle. Paže by měly volně viset podél těla, stehna a kolena by měla mít maximální možný kontakt vnitřní stranou se sedlem a chodidla by měla přirozeně sledovat pohyb nohou.

Z těchto několika řádků je patrné, jak je sed jezdce jednoduchý.

Mé navržené metody k dosažení správného sedu v krátkém čase odstraňují všechny obtíže, které přinášel přístup našich předchůdců. Žák obvykle nerozuměl dlouhému výkladu, který mu instruktor přednášel od první věty až do poslední, a proto jej nemohl vykonat. Zde všechny tyto věty nahrazujeme několika slovy, kterým jezdec rozumí, pokud následuje můj program uvolňovacích cvičení. Tento program jej učiní obratným, a tím i vnímavějším; do měsíce se i nejobtížnější a nejtěžkopádnější branec naučí správně sedět.

Přípravná lekce

(Lekce trvá jednu hodinu, s dvěma lekcemi denně po dobu jednoho měsíce.)

 

Kůň je přiveden na kolbiště, osedlaný a nauzděný; instruktor vezme nejméně dva žáky. Jeden z nich drží koně za uzdu a sleduje práci druhého, aby ji poté mohl sám zopakovat. Žák se postaví k pleci koně a připraví se k nasednutí. Uchopí a oddělí pravou rukou chomáč hřívy, který přenese do levé ruky co nejblíže k jeho kořenům, aniž by ho zkroutil v ruce; pravou rukou uchopí přední komoru sedla tak, že čtyři prsty směřují dovnitř a palec ven. Poté, co lehce pokrčí kolena, se vzepře na zápěstí. Jakmile je jeho pas na úrovni kohoutku, přehodí pravou nohu přes záď koně, aniž by se jí dotkl, a lehce se usadí do sedla. Tento nácvik je velmi užitečný pro jezdcovu obratnost, proto jej bude opakovat osm až desetkrát, než se usadí do sedla. Opakováním této činnosti brzy získá představu o tom, co dokáže správně využitou silou svých paží a zad.

Práce v sedle

Tento nácvik by měl probíhat v zastavení; ideální je starší a klidný kůň. Otěže budou uvázané a volně položené na krku koně.

 

Jakmile žák sedí na koni, instruktor zkontroluje jeho přirozenou polohu, aby mohl častěji cvičit části těla, které mají tendenci se zhroutit nebo ztuhnout. Výuka začíná u trupu. Instruktor žáka vyzve, aby ohýbal bedra, čímž se pas dostane vpřed a trup se vzpřímí; tuto pozici by měl jezdec s měkkými bedry držet po určitou dobu, i když zpočátku může způsobovat ztuhlost. Žák dosáhne pružnosti spíše posilováním než uvolňováním, jak se často a zbytečně doporučuje. Pohyb, který na začátku vyžaduje velké úsilí, bude po čase jednodušší, protože jezdec získá obratnost, což je v tomto případě výsledek kombinace pružnosti a vhodného použití síly. Pohyb, který zpočátku vyžaduje deset kilogramů síly, bude časem potřebovat jen sedm, pět nebo dokonce dva kilogramy. Obratnost je tedy síla redukovaná na dva kilogramy. Pokud bychom začali s menší silou, nedosáhli bychom tohoto výsledku. Instruktor proto bude často opakovat ohýbání (flexe) beder a občas nechá žáka, aby se zcela uvolnil, aby lépe pochopil, jak síla přispívá k rychlému dosažení správné polohy trupu.

Když je trup správně umístěn, instruktor přejde k:

1. lekci paže – ta spočívá v pohybu paže ve všech směrech, nejprve ohnuté a poté natažené;

2. lekci hlavy – žák bude otáčet hlavou doprava a doleva, aniž by tyto pohyby ovlivnily ramena.

Jakmile je dosaženo uspokojivých výsledků u trupu, paží a hlavy, což by mělo nastat po čtyřech dnech (osm lekcí), přejde se k lekcím nohou.

Žák se pokusí vzdálit jedno stehno co nejvíce od bočnice sedla; poté ho přiblíží zpět rotačním pohybem zvenčí dovnitř, aby přilnulo k sedlu co největší plochou. Instruktor dohlédne na to, aby stehno nespadlo zpět těžce; mělo by se vrátit na své místo pomalým a plynulým pohybem, bez trhnutí. Během první lekce by měl instruktor žákovi nohu přidržet a vést ji, aby mu pomohl správně pochopit, jak provádět tento pohyb. Tím se předejde únavě a rychleji se dosáhne požadovaných výsledků.

Tento typ cvičení vyžaduje časté přestávky; nadměrné zatížení by mohlo žáka přetížit. Jak se pohyby addukce (přitahování stehna k sedlu) a abdukce (oddalování) stanou snadnějšími, stehna získají pružnost, která umožní jejich pevné uchycení na sedle ve správné pozici. Poté se přejde k ohýbání nohou.

Flexe nohou

Instruktor dohlédne na to, aby kolena neustále pevně přiléhala k sedlu. Nohy budou pohyblivé jako kyvadlo hodin, což znamená, že je žák bude zvedat tak, aby se patami dotýkal zadní rozsochy sedla. Opakované flexe rychle dodají nohám pružnost a pevnost a jejich pohyb se stane nezávislým na pohybu stehen. Flexe nohou a stehen se budou provádět po dobu čtyř dnů (osm lekcí). Pro větší přesnost a usnadnění každého z těchto pohybů bude těmto cvičením věnováno osm dní (nebo čtrnáct lekcí). Zbývajících čtrnáct dní (třicet lekcí) měsíčního programu bude nadále určeno k uvolňovacímu cvičení na místě; pro to, aby se žák naučil kombinovat sílu svých paží a bederní oblasti, bude postupně držet závaží o hmotnosti dvou až pěti kilogramů s nataženými pažemi. Toto cvičení začne v poloze, která je nejméně únavná, s paží ohnutou a rukou u ramene, a postupně se prodlouží na plné natažení paže. Trup by při tomto cvičení neměl být ovlivněn a musí zůstat ve stejné pozici.

Kolena

Síla tlaku kolen bude posouzena, a dokonce i získána pomocí následujícího postupu. Tento postup, který se na první pohled může zdát banální, však přinese významné výsledky. Instruktor vezme kus kůže o tloušťce pěti milimetrů a délce padesáti centimetrů a umístí jeden jeho konec mezi koleno a bočnice sedla. Žák použije sílu svých kolen, aby kůži udržel na místě, zatímco ji instruktor pomalu a postupně tahá směrem k sobě. Tento postup slouží jako dynamometr pro hodnocení pokroku v síle. Několik povzbuzujících slov v pravý okamžik podpoří snahu každého žáka.

Instruktor bude pečlivě dohlížet na to, aby každá síla působící samostatně neovlivňovala ostatní, tj. aby pohyb paží nikdy neovlivňoval ramena; podobně budou stehna nezávislá na trupu, nohy na stehnech atd. Jakmile je dosaženo přesného pohybu a uvolnění každé izolované části, bude vrchní část těla dočasně vychýlena, aby se jezdec naučil sám vrátit do správného posedu. Tento postup proběhne tak, že instruktor, stojící na straně, jemně zatlačí na žákovu kyčel tak, aby jeho sed byl vychýlen mimo sedlo. Než bude provedena další korekce, nechá instruktor žáka vrátit se zpět do sedla a zároveň zajistí, aby žák k navrácení do správného sedu používal pouze kyčle a kolena, tedy nejbližší části k sedu. Zapojení ramen by totiž brzy ovlivnilo ruku, a ta pak koně; použití nohou by mohlo mít ještě závažnější následky. Stručně řečeno, při všech pohybech se žák učí nepoužívat k vedení koně síly, které slouží k udržení se v sedle, a nepoužívat k udržení se ty síly, které slouží k vedení koně.

Díky této vhodně zvolené jezdecké gymnastice lze po měsíci snadno provádět se všemi branci cviky, které se dříve zdály v rozporu s jejich fyzickými předpoklady.

Žák, který úspěšně absolvoval úvodní cvičení, bude netrpělivě očekávat první pohyby koně, na které se bude moci s lehkostí vrhnout jako již zkušený jezdec.

Patnáct dní (třicet lekcí) bude věnováno kroku, klusu a dokonce i cvalu. Zde má žák jediný úkol: sledovat pohyby koně; proto ho instruktor povede k tomu, aby se staral pouze o svůj sed a nikoli o vedení koně. Po jezdci se bude žádat, aby jel zpočátku přímo vpřed a poté všemi směry, přičemž v každé ruce drží jednu otěž. Po čtyřech dnech (osmi lekcích) může přejít k tomu, že vezme obě otěže do levé ruky. Instruktor bude dbát na to, aby pravá ruka, která zůstane volná, zůstávala vedle levé, čímž jezdec už v rané fázi získá návyk správného postavení (ramena v jedné linii); kůň bude klusat jak na pravou, tak na levou ruku. Jakmile bude sed stabilní při všech chodech, instruktor jednoduše vysvětlí vzájemné působení zápěstí a nohou, stejně jako jejich samostatné efekty. [3]

[3] Viz zásady pro výcvik koní.

Výcvik koně

Zde jezdec začne s výcvikem koně, podle progresivních kroků, které jsem stanovil a které jsou uvedeny níže. Žák pochopí jejich logiku a jak se vzájemně a pevně propojují výcvik člověka a výcvik koně. Už po pouhých čtyřech měsících bude jezdec připraven přejít do školní čety; povely pak budou jen otázkou paměti – stačí je slyšet a vykonávat, protože bude mít nad svým koněm plnou kontrolu.

Doufám, že kavalérie pochopí (tak jako už pochopila můj způsob výcviku koně) všechny výhody metod, které doporučuji k maximálnímu využití času, který každý voják stráví ve službě pod praporem.

Rovněž jsem přesvědčen, že použití těchto metod urychlí a vylepší výcvik jezdců i koní.

 

 

SHRNUTÍ A PROGRES

	Dnů	Lekcí
1º Ohýbání beder pro podporu protažení hrudníku	4	8
2º Rotace, protažení stehen a ohýbání nohou	4	8
3º Obecné a postupné cvičení všech částí těla	8	14
4º Pohyb trupu, cvičení kolen a paží se závažím v rukou	14	28
5º Sed jezdce na koni v kroku, klusu a cvalu k utvoření a stabilizaci sedu v různých chodech	15	30
6º Výcvik koně jezdcem	50	100
CELKEM	95	188