CIT je v práci s koňmi především u našich Amerických kolegů zmiňován často. Říkáme, že někdo má cit pro koně nebo ho naopak nemá, když si s koněm nedokáže poradit. Mezi koňáky zkrátka není vyššího ocenění, než když o vás váš trenér či zkušenější kamarád řekne “ty pro to máš cit”.

Ale co to vlastně znamená? Jak uchopit tenhle tak často používaný, ale vlastně zřídka kdy vysvětlený pojem? Je to vlastnost, se kterou se člověk narodí? Nebo jí může získat, když se bude opravdu snažit?

Myslím, že nejlepší knihou o citu pro koně je “The Horsemanship Through Feel”, která – jako ostatně příliš mnoho těch nejlepších knih – zůstává nepřeložená. Napsal jí Bill Dorrance a slovo “cit” a “cítění” v ní naleznete spolehlivě na každé stránce i několikrát.

Pro mi je cit schopností vnímat i něco nebo někoho jiného, než sám sebe a vlastní ambice. V dnešní době, kdy se na nás tlačí skrz výkon a dravost to není úplně tak jednoduché. Vše musí být co nejrychleji a ani minutu života bychom neměli strávit něčím, co nemá potenciál vydělávat peníze. A tak se jde jen těžko divit, že řada starobylých institucí náhle upadá a mění se v obyčejné napodobeniny moderních sportovních stájí, odkud cit odchází společně s matadory jezdeckého umění, jak tomu je – zdá se – například ve škole ve Vídni.

Ani mně se nevyhlo mnoho neúspěchů z nedostatku citu či ignorování intuice, toho malého hlásku, který vám říká, že věci jsou jinak, než se na povrchu zdají. Nějaký příklad, říkáte si?

Pracoval jsem se starším valachem, který mi nepatřil. Rád ignoroval lidi, když se lekl, šel preš ně. Šlo o zvíře s nízkým sebevědomím, velmi nejistým. Nechtěl být neposlušný, ale myslel si, že vzhledem k tomu, že vozil děti, které těžko mohly být obstojným vůdcem, musel se stát vůdcem sám a přitom věděl, že na to nemá. Na dlouhém vodítku se zařadil s velkým odstupem daleko za mně a tam spokojeně a VELMI tiše zůstal celou dobu bez sebemenší známky touhy po neposlušnosti.

Přestože kůň strávil pravděpodobně celý život tím, že jeho potřeby byly (nechtěně samozřejmě) ignorovány, svojí vlastní ignoraci okamžitě ukončil, když viděl, že ho někdo vnímá, vidí, cítí, chápe, slyší… a jak to máte s citem vy?